Temnota a Světlo - TaS-2.kapitola... Úplně normální prázdniny a nová známost

"Pottere! Jak si představuješ to, že nás budeš ignorovat?! Jdi už konečně posekat ten trávník!" zařval na Harryho Pottera hned první den prázdnin jeho strýc Vernon. Harry se naštvaně zvedl z postele a vyšel ze svého pokoje a stoupl si nad schody.
"Konečně jsi vyšel z toho pokoje! Běž to udělat!" zopakoval Vernon Dursley.
"Strýčku, musím si udělat úkoly do školy! Nemám čas! A pokud mi budeš překážet v učení, tak si to s tebou můj kmotr vyřídí!" opáčil Harry otráveně.
"Jak si to představuješ, ty jeden budižkničemu! Ty bys nám měl být vděčný za to, že tě tady necháváme bydlet a staráme se o tebe! A jestli ti nějak bráníme v učení, tak si odejdi k tomu svému kmotrovi!" odsekl zbrunátnělý strýc Vernon.
"Tak já to půjdu udělat! Ale až Sirius přičaruje Dudleymu uši, tak na mě neřvi!" namítl Harry a poslušně sešel dolů, ale tam jej Vernon zarazil:"Tak se běž učit... já to udělám! Ale opovaž se mi vyhrožovat ještě někdy!"
"Přeji hezký den, strýčku!" usmál se zářivě Harry a opět se vrátil do svého pokoje, kde jakmile zavřel dveře, tak se pořádně rozesmál a praštil sebou na postel! Pak tasil několik knih, o kterých Sirius usoudil, že by se mu hodily, proto mu je koupil, a začal si je číst, protože ho celkem zajímaly... byly totiž o zvěromágství!
Takhle to bylo další dva týdny... Vernon a ostatní ho náležitě ignorovali a už po něm raději nic nechtěli, a on se v klidu učil, i když ne zrovna to, co bylo ve školních osnovách!
Byl stále doma, ale už ho to tam nebavilo... jenže měl od Brumbála zakázáno chodit ven! A stále ho hlídali Fénixové... všichni si mysleli, že jsou nenápadní, ale Harry o nich vždycky věděl... nejlehčí ale bylo najít Tonksovou! Vždycky něco provedla... jednou povalila několik lidí, podruhé zase převrhla odpadkový koš a někdy sebou zase plácla o zem (to bylo nejčastější)! A nejtěžší bylo najít Charlieho Weasleyho, než Harry zjistil, že si vždycky vypůjčí podobu některého z jeho nepřítomných sousedů, ale nidy se nechová tak jako oni.
'Dneska hlídá Tonks... mohla by mi vyjít menší procházka!' pomyslel si Harry, když se ráno v pondělí probudil a podíval se z okna. Oblékl se tedy, vzal si hůlku a vyšel ven z domu! Zrovna v tu chvíli Tonksová spadla a on tedy mohl nenápadně odejít.
Byl právě v parku a užíval si čerstvého vzduchu, když zaslechl hlasy a to už i uviděl svého bratrance, který právě tyranizoval nějakého malého chlapce, který vypadal tak na jedenáct let.
Harry neváhal a vydal se k btranci a jeho kamarádům.
"Co to zase vyvádíš, Dudley?" otázal se Harry svého bratrance, aby jeho pozornost svedl na sebe.
"Jdi někam ty debilní magore!" zkoušeli Harryho zahnat Dudleyho přátelé a výhružně zapraskali klouby, ale on se nenechal zastrašit a dodal:"Zase si dovolujete na mladšího?"
"A co je ti do toho?" odsekl Dudley.
"Třeba to co každýmu jinýmu normálnímu člověku?!" namítl Harry a sledoval, jak se černovlasý chlapec zvedá a nenápadně se vytrácí.
"Ty, že seš normální?!" odsekl Tim, Dudleyho nový kamarád.
"To netvrdím, ale rozhodně neubližuju mladším!" opáčil Harry a sledoval, jak Tim chytl toho kluka a vrazil mu jednu do břicha a on se s bolestí skácel na zem.
"Vy debilové!" prohlásil Harry dosti naštvaně a kopl několik Dudleyho spolubojovníků a osvobodil tak chlapce a odvedl ho pryč. Chtěli se po něm vrhnout, ale když Dudleymu ukázal svou hůlku, tak nad tím mávl rukou a všichni někam odešli.
"Odkud jsi? Odvedu tě domů!" řekl Harry malému chlapci a podal mu kapesník, aby si mohl utřít slzy a krev, jež mu tekla z roztrženého rtu.
"B-bydlím, tam za parkem... ma-malá vila s velk-velkou zahr-zahradou!" sípal odpověď chlapec a Harry jej vzal do náruče. Znal ten dům... vždy byl opuštěný, ale teď se do něj asi někdo nastěhoval.
Nesl jej tedy parkem a když byli u branky, od které vedla kameny dlážděná cestička k většímu domu, který měl cihlové zdi a stejně zabarvenou střechu.
Harry zazvonil na zvonek a uslyšel příjemný zvuk, který se rozlehl domem a hned poté Harry uslyšel dusot několika párů nohou a okamžitě starší muž otevřel dveře a vyšel k Harrymu, který držel skoro bezvládného chlapce v náručí!
"Dobrý den, chlapče! Kdo jsi?" zeptal se zvědavě muž příjemným barytonem Harryho, protože si ještě nevšiml svého syna v jeho náručí.
"Dobrý den... víte já... pomohl jsem tomuto chlapci v parku a rozhodl se jej odnést domů!" odpověděl Harry a poukázal na bezvládnou postavu ve svém náručí.
"Artie!" vyjekl vystrašeně muž a rozeběhl se k Harrymu a vzal mu chlapce z náruče.
"Co se mu stalo?" ptal se muž Harryho, když šel do domu a naznačil Harrymu, aby ho následoval.
"Napadli ho patnáctiletí chlapci v parku a pěkně ho zřídili." Otevřel Harry vchodové dveře a vešel za mužem do příjemné chodby, která byla obložena dubovým dřevem a působila příjemným dojmem.
Muž... asi otec, Artieho položil na pohovku v obývacím pokoji a klekl k němu a potom zavolal na celý dům:"Alex! Pam! Pojďte prosím sem a vemte sebou lékárničku!" a ozval se dupot dvou párů nohou z vyšších pater a do pokoje přiběhla hnědovlasá žena s přísným drdolem, která se na nic neptala a ihned začala ošetřovat Artieho. Po ní vběhla do místnosti dívka, přibližně Harryho věku, s dlouhými kudrnatými tmavě hnědými vlasy, která přistoupila k Harrymu a dívala se na svou matku.
"Ahoj, já jsem Alexandra Angelová! A ty?" otočila se najednou dívka, s milým úsměvem na tváři, na Harryho.
"Já jsem Harry Potter!" představil se Harry a jen lehce si všimnul, jak se ALex ve tváři mihl lehký úsměv.
"Omlouvám se, já jsem se ještě nepředstavil! Já jsem Arnold Angel, otec Artura a Alex! Pamela je moje žena!" potřásl Harrymu rukou muž.
Pak jim Harry řekl, jak to bylo a oni jej s díky pozvali na čaj, ale Harry se omluvil, protože se už musel vrátit domů!
"Tak ahoj, Harry, ještě někdy se zastav! Musíme se ti odvděčit za to, že jsi pomohl Artiemu!" rozloučil se Arnie a doprovodil Harryho k vrátkům a pak se vrátilk manželce a dceři, které chlapci zamávaly a on se potom vrátil ke svým příbuzným... a jak si všiml, tak Tonksová jeho zmizení nezaregistrovala!
Radostně vešel domů a vydal se do kuchyně, aby si vzal něco k jídlu a pak se vrátil do svého pokoje.